Společnost Balthasara Neumanna

Po pádu komunismu v roce 1989 byly navázány první kontakty se Svazem Eghalanda Gmoin e.V. v bavorském městě Marktredwitz. V roce 1991 byl v tehdejší Československé republice založen Svaz Němců, s názvem Landschaft Egerland. Později se urodila myšlenka vybudovat v srdci Chebska takové centrum, které by umožňovalo setkávání a stalo by se kulturním centrem pro německou menšinu celé oblasti. Češi si rovněž uvědomovali význam takového centra pro město Cheb a tuto myšlenku podporovali. V té době byla rovněž založena organizace Euregio Egrensis, která realizuje přeshraniční projekty a stala se dalším podporovatelem Společnosti Balthasara Neumanna. V dubnu 1992 byla konečně podepsána nájemní smlouva. Okresní úřad v Chebu pronajal spolku budovu bývalého Kláštera klarisek na Františkánském náměstí v samém srdci města. Dříve zde byla vinárna s názvem Věčné světlo, a poté stejnojmenný klub mládeže, který sloužil k setkávání. Protože se budova nacházela v havarijním stavu, byla nutná kompletní rekonstrukce, kterou financovala Spolková republika Německo. Náklady na celou renovaci byly po omezenou dobu započteny proti nájemnému. Centrum setkávání, které nese název Dům Balthasara Neumanna muselo nyní po téměř 25 letech opustit své dosavadní sídlo v bývalém klášteře. Nově se nachází na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu. Po dokončení rekonstrukce zde nalezneme recepci s informačním pultem, výukovou místnost, výstavní sál, knihovnu, ale i televizi, kde promítáme videa a fotografie z naší vlasti, či hi-fi stereo systém nebo digitální projektor. 

Společnost Balthasara Neumanna

Cílem Společnosti Balthasara Neumanna je i nadále podporovat rozvoj a prohlubování přátelských vztahů mezi Českou republikou a Německem. Kromě toho chtějí pomoci překonat historicky vzniklé bezpráví a nespravedlnost a vytvořit tak podmínky pro dobré soužití Čechů a Němců.

Spolek chce také přispět k naplnění tohoto cíle realizací různých setkání Čechů a Němců s příslušníky německé menšiny, kteří byli po roce 1945 nuceni opustit Československo, a také s příslušníky této menšiny, kteří dodnes žijí na území Chebska. Tato setkání mají být zdrojem obnovení vzájemné důvěry a porozumění. Za tímto účelem je spolek sponzorem Domu Balthasara Neumanna jako kulturního centra pro česko-německou spolupráci a porozumění.

Spolek Balthasara Neumanna realizuje s podporou Spolkového ministerstva vnitra, Velvyslanectví SRN v Praze a Ministerstva kultury ČR různé aktivity. Jedná se například o:

• vzdělávací semináře

• semináře lidové hudby

• vystavy

• přednášky

• azykové kurzy

• a mnoho dalšího

Setkávací centrum Balthasara Neumanna

nám. Krále Jiřího z Poděbrad 36
350 02 Cheb
Tel.: +420 354 422 992
e-Mail: bgzeger@seznam.cz
www.egerlaender.cz
Vedoucí: Ernst Franke

Otevírací doba:
Úterý: 10.00 – 12.00 h, 13.00 – 17.00 h
Středa: 10.00 – 12.00 h, 13.00 – 17.00 h
Nebo po domluvě

Balthasar Neumann se narodil 30. ledna 1687 v Chebu jako sedmé dítě soukeníka Hanse Christopha Neumanna. Ve třinácti letech se začal učit slévačem zbraní a zvonů u svého kmotra Balthasara Platzera. V roce 1711 opustil mladý Neumann své rodné město a odešel do Würzburgu, kde přijal místo ve známé slévárně Ignáce Koppa. Brzy poté se zde setkal s inženýrem a architektem Andreasem Müllerem. Na Müllerovu radu se začal více učit geometrii a polní měření a v roce 1714 začal navštěvovat dělostřeleckou školu. Také se naučil francouzsky, italsky a španělsky, stal se dělostřelcem a pobočníkem svého učitele. Aby mohl dokončit svá studia, obrátil se Neumann celkem třikrát s žádostí o půjčku na městskou radu města Cheb a ta mu byla vždy poskytnuta. V roce 1719 byl Johann Philip Franz Graf von Schönborn jmenován knížecím biskupem ve Würzburgu a pověřil Balthasara Neumanna vyměřením a plánováním nové biskupské rezidence. Základní kámen byl položen v únoru 1720. Biskup bohužel zemřel v roce 1724 a jeho nástupce Christoph Franz von Hutten nechal na rezidenci provést jen ty nejnutnější práce. V roce 1725 se Neumann oženil s dcerou dvorního rady Dr. Schilda. V roce 1729 se na biskupský stolec usadil další z rodu Schönbornů, Friedrich Karl hrabě von Schönborn, zajistil, aby se opět pokračovalo v práci na rezidenci. 

Neumann mezitím pracoval pro další klienty – plánoval a také začal stavět zámek Deutschordensschloss v Bad Mergentheimu, či kostel v Holzkirchenu a mnohé další stavby. Jeho hlavním úkolem však bylo pokračování stavebních prací na Rezidenci ve Würzburgu. Dvorní kostel v jižním paláci se stal mistrovským dílem barokní architektury. Schodiště v císařském pavilonu s bezsloupovou klenbou celé místnosti o rozloze 600 m² se rovněž stalo Neumannovým zvláštním uměleckým a technickým počinem. Trevírský kurfiřt mu poté na více než 20 let svěřil dohled nad všemi civilními a vojenskými stavbami ve würzburské a bamberské diecézi. V roce 1741 byl Neumann jmenován plukovníkem, což byla nejvyšší hodnost, kterou biskup Würzburgu uděloval. Po smrti Friedricha Karla v roce 1746 nastoupil na biskupský stolec zapřísáhlý Schönbornův odpůrce hrabě Anselm von Ingelheim. Zastavil přístavbu rezidence a Neumanna nahradil ve funkci stavebního ředitele naprosto nekompetentní osobou.

Během svého působení ve Würzburgu zažil Neumann celkem šest knížecích biskupů, z nichž čtyři ho povýšili a dva ho naopak brzdili v práci. Kromě Rezidence pracoval na nesčetných světských stavbách jako projektant, stavbyvedoucí nebo poradce. Celkem se podílel na práci na více než 100 kostelech. Patří k nim Schönbornova kaple ve würzburském dómu, Hofkirche a Käppele ve Würzburgu, klášterní kostel v Münsterschwarzachu, poutní kostel ve Vierzehnheiligenu a klášterní kostel v Neresheimu. Balthasara Neumanna můžeme také spatřit na stropní malbě od Giovanniho Battisty Tiepola na schodišti würzburské rezidence. Je zvěčněn sedící na dělové hlavni.

Balthasar Neumann zemřel 19. srpna 1753 ve Würzburgu. Dne 22. srpna 1753 byl pohřben se všemi poctami, které náležely okresnímu veliteli. Když byla rakev uložena do hrobky, zazněla z pevnosti Marienberg nad franckou krajinou smuteční čestná salva.