1. místo: Ondřej Procházka (25) – Obličej v břečťanu
Německý evangelický hřbitov Strašnice/Praha
Hřbitov Bystřany
Na fotografii se nachází hrob Josefa Seligera na bystřanském hřbitově nedaleko Teplic. Seliger se narodil v Krásné Studánce, většinu svého života však prožil právě v Teplicích. Roku 1919 v reakci na uznání Československa v Saint-Germain Němci zakládají Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR. Seliger je zvolen jejím předsedou. Na této pozici působí až do své smrti roku 1920. Po jeho smrti je vypsána soutěž o návrh Seligerova náhrobního kamene. V ní zvítězí sochař Johannes Watzal. K slavnostnímu odhalení náhrobku dojde však až v roce 1924. O hrob se dodnes starají příslušníci Seliger-Gemeinde z Německa.
Fotografie byla pořízena v Bystřanech.
Německý evangelický hřbitov Strašnice/Praha
Evangelický hřbitov ve Strašnicích, je dobrým příkladem toho, že hřbitovy nemusejí zanikat. Z wikipedie a z infotabule na hřbitově lze vyčíst, že hřbitov toho zažil hodně. Od jeho založení na konci 18. století sem byli pohřbíváni převážně němečtí evangelíci. S druhou světovou válkou přestal být používaný, následně měl být zrušen a na jeho místě mělo stát sportoviště. K tomu nakonec nedošlo, ale hřbitov chátral a byl obydlen lidmi bez domova, jak mimo jiné zdokumentoval film Láska v hrobě (2012, režie David Vondráček). Od r. 2002 je hřbitov kulturní památkou a v r. 2015 prošel rekonstrukcí. Nyní je důstojným pietním místem. I když je zde několik poničených hrobů, doplňují se s těmi zachovalými a je vidět, že hřbitov dál nechátrá, jen krásně porůstá břečťanem.
Hřbitov Aberthamy
Fotografie pochází ze hřbitova v Abertamech. Byla pořízena 7. srpna 2023 navečer, za deštivého počasí, které Krušnohoří tolik sluší. Náhrobek patří Helene Günther, která zemřela ve věku nedožitých dvaceti let. Na její brzký odchod upozorňuje i epitaf na náhrobním kameni „Der Mensch ist nur der Welt geliehen, oft muss er fort im besten Blühen“ („Člověk je světu pouze propůjčen, často ho musí opustit v největším rozkvětu“) a černobílá fotka mladé Helene, která vykukuje zpoza hustého keře. Nahoře na náhrobním kameni je usazena socha klečící ženy z bílého mramoru. Její pravá ruka spočívá na srdci, v levé drží olivovou ratolest – symbol naděje, že zemřelá nalezne věčného míru. Zdá se pravděpodobné, že se jedná o podobiznu matky Helene, truchlící nad ztrátou své dcery.
Náhrobní kámen vyvolává řadu otázek, mnohé z nich by však ani nejpreciznější archivní rešerše nedokázala zodpovědět. Jak se Helene v Abertamech žilo? Co způsobilo její brzký odchod? Jaké měla sny a naděje do budoucna? Jedinou hmatatelnou památkou na ni tak zůstává její hrob na abertamském hřbitově.
Hřbitov Knížecí Pláně
Tato fotografie byla pořízena na hřbitově zaniklé obce Knížecí Pláně na Šumavě. Hřbitov se nachází v krásné krajině obklopený rozlehlými loukami a na fotografii jsem zachytil jeho kouzelnou a nezaměnitelnou atmosféru. Během komunismu zdejší sudetská obec a její hřbitov téměř zmizely. Náhrobní kameny byly odstraněny, nebo dokonce zničeny. Roku 1992 bylo pietní místo obnoveno především díky německým občanům. Každý náhrobní kámen tak má svůj příběh a nese různá jména.
Hřbitov Eilfhausen
Jedná se o starý hřbitov bývalé vsi Eilfhausen. Aktuálně se na hřbitově nachází kravský výběh. Při jeho návštěvě jsem myslela především na jedno slovo – pokora. Ta na tomto místě opravdu chyběla.
,,Pokora je lék proti pýše.“ (Voltaire)
Friedhof Libořice
Náš „Anděl“ se nachází na území bývalých Sudet v Libořicích u Žatce. Je to původně hrobka, která je dominantou místního hřbitova, jelikož stojí uprostřed něj. Každý návštěvník hřbitova ho vidí. Pochází zhruba z 80. let 19. století. Je to neuvěřitelně duchovní stavba, která zaujme nejednoho návštěvníka hřbitova.
