O nás | sn:lv:

První Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

V českých zemích, konkrétně v Českém království, Moravském markrabství a Slezském vévodství, žijí německy mluvící obyvatelé již od středověku. Ve 12. a 13. století se v rámci tzv. „Německé východní kolonizace“ usadili v pohraničí Čech a Moravy. Pocházeli z Bavorska, Franků, Saska, Slezska a Rakouska a obhospodařovali tyto lesnaté a horské pohraniční oblasti, z nichž mnohé byly bohaté na nerostné suroviny. Jako početná menšina však byli zastoupeni i ve městech, a to ve vnitrozemí, například v Praze, Brně, Plzni či Jihlavě.

Německá menšina a její vliv na danou oblast

Němci hráli v Čechách a na Moravě po staletí velmi důležitou roli v politice a hospodářství. Docházelo k trvalému kulturnímu, znalostnímu a technologickému transferu, který z českých zemí učinil jeden z nejrozvinutějších regionů střední Evropy, a to až do dob raného novověku. S nástupem Habsburků na trůn (1526) vzkvétá podpora německy mluvících obyvatel. Dále se podporují řemesla, obchodníci, církev a od 18. století i šlechta, mimo jiné tím, že vládnoucí dynastie upřednostňovala německý jazyk a používala ho jako úřední. Ucelené německo-české povědomí však většinou nebylo příliš rozšířené. Německy mluvící obyvatelstvo se raději považovalo za Čechy, Moravany či Slezany.

Osudy německé menšiny během meziválečného období

V 19. století ztížila soužití skupin obyvatelstva národnostní hnutí. Se vznikem Československé republiky (1918) se pro více než tři miliony Němců v českých zemích zavedlo souhrnné označení „sudetští Němci“, a stali se národnostní menšinou s rozsáhlými autonomními právy. Mnoho z nich se ve 20. a 30. letech 20. století dostalo pod vliv německé národnostní politiky. Po Mnichovské dohodě (1938) byla německy mluvící území připojena k Německé říši a sudetským Němcům bylo následně uděleno občanství.

Postupimská konference

Na Postupimské konferenci (1945) prosadila československá vláda odsun většiny Němců. Pouze asi 250 000 z nich smělo zůstat ve své vlasti. Po druhé světové válce byli Němci v tehdejším Československu vystaveni silnému tlaku. Měli se totiž přizpůsobit, a tak se hlavně mladší příslušníci této menšiny často snažili začlenit do většinového českého obyvatelstva v zemi.

Doba politických změn

S nástupem demokratizace, která začala po pádu socialistických režimů, se znovu začala řešit i otázka menšin. Tehdy začala existovat možnost svobodně si zvolit svou národnost. Při sčítání lidu v roce 1991 se 48 560 osob stále hlásilo k německé národnosti. Ve stejném roce jako sčítání lidu byla přijata Listina základních práv a svobod, která menšinám poskytla právní jistotu. V této pohnuté době bylo také založeno Shromáždění německých spolků v České republice, v němž je dodnes sdruženo 23 spolků a celkem 7 500 osob.